V dnešní době koluje na internetu nepřeberný množství informací a je poměrně těžký odlišit fakta od mýtů. Stejně je na tom i hra na saxofon. Kolem ní koluje nejenom mezi lidma, který nemají s hudbou nic společnýho, ale dokonce i mezi saxofonistama velká řada mýtů. Dneska Ti chci ukázat a zároveň vyvrátit ty největší z nich!
MÝTUS č. 1. „Saxofon je snadný nástroj.“
Oproti čemu? A kdo z jaký pozice to tvrdí? Faktem je, že i když saxofon může být atraktivní volbou pro úplné začátečníky a já ho vřele doporučuju, neni to automaticky snadnej nástroj. Je fakt lehký na něj hrát blbě. Uskřípnutě, bučivě, rozteleně. I saxofon vyžaduje podobně jako každej jinej hudební nástroj trénink a pravidelnou praxi, aby se dosáhlo pokročilý úrovně.
Navíc na každej dechovej nástroj si hráč musí vytvářet svůj vlastní originální zvuk. Tím je obecně hra na dechový nástroje hodně specifická, tím i o něco komplikovanější, ale o to zajímavější!
Takže zpátky k tomuhle mýtu – saxofon je snadnej nástroj, pokud víš jak na to a pravidelně makáš!
MÝTUS č. 2. „Hra na saxofon poškozuje zuby.“
Tenhle mýtus pochází pravděpodobně z představy, že saxofonisti pevně drží nástroj mezi zubama. Ve skutečnosti je technika hry založená na správným držení nástroje pomocí rtů a na správným dejchání. Horní zuby jsou sice opřený o hubičku, ale sklovina je rozhodně mnohem tvrdší než plastová nebo ebonitová hubice. Samozřejmě se používají i kovový hubičky, ale na všechny zmíněný typy existujou speciální ochranný samolepky, který poškození zubů pomáhají předcházet.
Neexistuje teda důvod, proč se domnívat, že si hrou na saxofon jakkoliv poškodíme zuby. I když vybavuju si jeden moment, kdy jsme s orchestrem hráli na povozech a jezdili po náměstí s kostkama a já si je málem vyrazila… Ale to s hrou na saxofon jako takovou úplně nesouvisí. Jdeme radši dál!
MÝTUS č. 3. „Saxofon je jenom pro jazz.“
Saxofon je opravdu nejvíc spojenej s jazzem, ale ve skutečnosti je to víceúčelovej nástroj, kterej se používá v různejch hudebních žánrech. Je možný ho slyšet v popu, rocku, klasický hudbě, funky, soulu a mnoha dalších stylech. Je to velice flexibilní nástroj, který se přizpůsobuje různýmu hudebnímu prostředí.
Původně (v polovině 19. století) byl dokonce zkonstruovanej pro potřeby klasickýho symfonickýho orchestru! Skladatelé klasický hudby ho ale dlouhou dobu ignorovali a nejvíc se prosadil až později právě v jazzu. Ale na saxofon můžeš hrát úplně cokoliv!
MÝTUS č. 4. „Hra na saxofon ničí hlasivky.“
Jako… Jak by se to mohlo stát? Při běžný hře na saxofon se hlasivky vůbec nepoužívají. Používají se jenom při speciální technice hry, který se říká „growling“ a je to takový chrčení do nástroje, který má za následek ten typicky nakřáplej tón saxofonu. Nedovedu si ale představit jak intenzivně a jak dlouho bych musela takhle chrčet, abych si poškodila hlasivky.
Anyway! Při běžným provozu a hraní se tohle zkrátka nestane, protože hlasivky se při hraní nechvějou a celej krk by měl bejt maximálně uvolněnej. Vibruje plátek, kterej je připevněnej na hubičce a tímle třepotáním vzniká zvuk.
MÝTUS č. 5. „Na saxofon je možné hrát jenom nahlas.“
Hlasitost saxofonu závisí na tom, jak na něj hraje ten, kdo na něj hraje. Takže na stylu nebo způsobu hraní. Saxofon je samozřejmě schopnej udělat pořádnej brajgl, hlavně třeba když cvičíš v 1 ráno v paneláku, ale taky může hrát v jemných a subtilních dynamických odstínech.
Výslednou hlasitost tak ovlivní jenom ten saxofonista, který má plnou kontrolu nad intenzitou dechu. Navíc je to docela vtipná představa, když si vybavím třeba nějakej romantickej song a do toho jako parník troubí saxofon, protože je zkonstruovanej tak blbě, že může hrát jenom nahlas…
MÝTUS č. 6. „Musíš začít hrát na saxofon v dětství, v dospělosti už je pozdě.“
Tohle je asi ta největší hovadina, kterou jsem kdy slyšela! Podle tohohle mýtu bych se teda ani neměla pokoušet se naučit cokoliv novýho, protože už je pro mě prostě pozdě. Au. Co když se ale rozhodnu nesmířit se s tím, že už nejsem schopná se do konce života nic naučit? Je pro mě vůbec nějaká šance?
Třeba já se specializuju na výuku na saxofon pro dospělý a když prostě někdo chce, tak to dá. Jedinou nevýhodou snad může bejt to, že dospělí maj obecně míň času na cvičení než děti, který k tomu cvičení spíš někdo donutí. Takže ne, v dospělosti fakt neni pozdě naučit se hrát na saxofon, ale budeš tomu muset věnovat čas stejně jako čemukoliv jinýmu.
A k tomu se váže další mýtus:
MÝTUS č. 7. „Na cvičení na saxofon potřebuji několik hodin denně.
Nebudu lhát. Cvičení je důležitý a čas strávenej s nástrojem se přímo úměrně odráží na kvalitě tónu, technice a celkově na hráčským komfortu, prostě na tom, jak dobře se Ti hraje. Ze začátku to ale s časovou náročností určitě neni tak horký.
Vždycky je mnohem důležitější zaměřit se na efektivitu než na časovou kvantitu. Pokud totiž budeš cvičit třeba dvě hodiny denně, ale nebudeš se na to soustředit, budeš cvičit špatně nebo jen dokola přehrávat (a ještě k tomu třeba s chybama), tak se nebudeš posouvat tak rychle jako někdo, kdo bude mít jasnou vizi a ponětí CO, a hlavně PROČ cvičí.
Ale abych se vrátila – ze začátku Ti bude stačit třeba 20 minut denně. Úplně TOP je, když máš možnost hrát víckrát během dne, nemusí to bejt dlouhý časový intervaly, stačí po 10 minutách, ale mozek tuhle opakovanou činnost vyhodnotí jako důležitou a bude si věci, který při ní děláš mnohem líp pamatovat.
Takže při pravidelným cvičení Ti formování pusy, nádechy, prstoklady, čtení not a další věci půjdou pořád rychleji a budou pro Tebe jednodušší!
MÝTUS č. 8. „Saxofon je pouze sólový nástroj.“
To není pravda. Saxofon může skvěle fungovat jako sólovej nástroj, ale stejně tak se vynikajícím způsobem zapojuje do různých hudebních těles a skupin. Saxofon se často používá v dechových orchestrech, jazzových bandech, resp. big bandech, dechovkách, komorní hudbě, kapelách, tanečních orchestrech a dalších hudebních souborech.
Stejně tak dokonale funguje jako zpestření vystoupení DJů. Mimochodem velká část DJů sahá po nějakým „živým“ nástroji a mnohdy je to právě saxofon. Proč? Protože je prostě sexy. Tečka. Jak můžeš vidět – saxofon je opravdu všestrannej hudební nástroj a saxofonisti mají fakt širokou škálu možností, jak se zapojit do různejch hudebních kontextů.
MÝTUS č. 9. „Nemůžu hrát na saxofon, protože mám astma a neufouknu ho.“
Naopak! Hra na dechový nástroje se lidem s dýchacími obtížemi vždycky vřele doporučuje! Při běžným provozu používáme plíce asi tak na 80 %. Při hře na dechovej nástroj je ale zapotřebí zapojit 100 % týhle kapacity. Laicky řečeno – při pravidelnym cvičení se kapacita plic zvětšuje a může opravdu dojít ke zmírnění dýchacích obtíží.
Aspoň tak to bylo v dětství řečeno mně, tak se toho držím, co to jde. A je fakt, že moje astmatický záchvaty pomalu vymizely a myslim si, že hraní na saxofon mi v tom jednoznačně pomohlo. Navíc podobnou zkušenost má i jedna moje žákyně.
Takže to, že máš astma a bojíš se, že saxofon neufoukneš, je kravina! Pokud se naučíš s dechem správně pracovat, nebudeš mít pocit, že do nástroje musíš nějak extrémně moc foukat.
MÝTUS č. 10. „Když neumím noty, nemůžu hrát na saxofon.“
Takže pokud neumíš písmenka, nemůžeš mluvit, chápu to správně? To je přece taková blbost! Co si budem – znalost not je při hře na jakejkoliv hudební nástroj určitě výhodou, protože si pak dokážu zahrát spoustu věcí bez toho, aniž bych je předtím nějak složitě odposlouchávala, stačí mi jenom ten jednoduchej notovej zápis. Nebo si dokonce můžu zahrát věci, který vůbec neznam.
Ale v klidu – noty se dokážeš naučit za pochodu během toho, co se učíš na saxofon. Myslím, že většina dobrejch učitelů Ti s tím pomůže. Navíc dneska už existuje řada aplikací, který se na přímo na výuku not zaměřujou. A funguje to přesně jako když se učíš písmenka – musíš si to pořádně nakoukat, potom prohrát a časem se Tvoje čtení not bude zrychlovat.
Pokud se chceš při učení se na saxofon notám úplně vyhnout, určitě je to taky cesta. Jak moc je ale účinná, to já osobně úplně nedokážu posoudit.
Na závěr mám pro Tebe ještě jeden
BONUSOVEJ MÝTUS: „Dva učitelé saxofonu říkají něco jiného, tudíž jeden z nich nemá pravdu.“
Pojďme to uvést na pravou míru. To, že má každej ze saxofonistů jinej názor nemusí nutně znamenat, že se někdo plete. Při hře na saxofon neexistuje jedna univerzální cesta, jedna jediná metodika a každýmu může fungovat něco trochu jinýho. Každej saxofonista má za sebou jinou cestu a jiný zkušenosti.
Rozhodně netvrdím, že každej, kdo učí na saxofon má ve všem pravdu, ale jsem přesvědčená, že každej dobrej učitel učí podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí a nemá proboha důvod svejm studentům lhát nebo jim předávat informace, který by si předem neověřil nebo by nefungovaly jemu samotnýmu.
Hra na saxofon je do jistý míry velice individuální záležitostí, měj tedy hlavu otevřenou, nesnaž se nutně posuzovat kdo má pravdu a kdo ne, ale dívej se na věci z různejch perspektiv, zkoušej a vyber si ze všeho přesně to, co bude fungovat pro Tebe.
Doufám, že Ti tenhle článek otevřel oči a že už nepochybuješ o tom, že saxofon je pro všechny, stačí se jenom rozhoupat a jít do toho!
Díky, že dočítáš až sem, budu se těšit u dalšího článku!
Tvoje Luci