Saxofon je naprosto boží sexy nástroj a hrát na saxofon si přeje umět spousta lidí. Vsadím se, že pokud tohle čteš, tak k nim dost možná patříš i Ty!
Dneska se ode mě dozvíš, na co si dát pozor při výběru saxofonu, jestli je výhodnější učit se sám nebo s učitelem nebo třeba proč jenom motivace ke hraní úplně nestačí. A když vydržíš číst až do konce, tak teda asi neuvidíš zlatý prasátko, ale čeká na Tebe jeden bezvadnej dárek.
Teď už se ale pojďme podívat na slíbených 8 věcí, který musíš zaručeně vědět ještě předtím, než začneš přemýšlet nad tím, jak hrát na saxofon, a který Ti třeba pomůžou se rozhodnout, že saxofon je pro Tebe ta správná volba!
1. Kde a jak koupit saxofon
To je asi úplně první otázka, kterou si položíš, když se rozhodneš, že chceš hrát na saxofon. Hned po „jak hrát na saxofon“. S výběrem toho pravýho nástroje Ti samozřejmě vždycky nejlíp poradí Tvůj učitel, ale pokud se z jakýhokoliv důvodu rozhodneš učit se hrát na saxofon sám nebo sama, tak si dej obrovskej pozor na různý inzeráty.
Když uvidíš nástroj za 6000,-, tak se mu prosimtě obloukem vyhni, protože to pravděpodobně bude nějakej šunt, a i když se to do začátku může zdát jako dobrá volba, tak mi věř, že fakt není. Nízká nákupní cena většinou odráží i nízkou kvalitu nástroje.
A kde je teda to „správný“ cenový rozmezí? Pokud si chceš pořídit saxofon (na mysli mám teď konkrétně altovej saxofon, altku), tak si připrav 15 – 25.000,- většinou za základní začátečnickej model. Takhle se pohybujou třeba Yamahy, což je za mě asi jediná značka, kterou bych Ti takhle na dálku mohla doporučit.
Mám nejenom se základníma modelama, ale i s profi modelem, na kterej sama hraju velice dobrou osobní zkušenost, jsou to kvalitní univerzální nástroje a hlavně si pořád drží hodnotu. Takže i když se později rozhodneš, že hrát na saxofon není úplně pro Tebe, tak saxofon aspoň dobře prodáš.
Proto ani starší nástroje většinou neklesnou pod hranici 15.000,-. Za mě se teda rozhodně vyplatí jít touhle kvalitnější, byť třeba o něco dražší cestou než si „do začátku“ koupit nějakou herku, na který se navíc naučíš akorát nějaký zlozvyky a budeš je velice špatně odstraňovat.
No a kde teda takovej saxofon koupit, když už víš, že jako začátečník si úplně neporadíš při výběru přes nějakej inzerát? Saxofony nabízí velká řada e-shopů. V tom případě si ale připrav opravdu těch 25.000,-, protože starší a tudíž levnější nástroje tu prostě neseženeš. Ve většině případů saxofon z e-shopu přijde v pořádku (mluvíme tu teda pořád o Yamaze) – a ne není to placená spolupráce. Škoda. Ale!
Vždycky je tu riziko, že ten nástroj z toho e-shopu v pořádku prostě nepřijde. Nebude na něm třeba něco těsnit nebo budeš mít jenom blbě nandanej plátek a Ty jako úplnej začátečník budeš pravděpodobně hledat chybu v sobě a ne v nástroji. Proto je fajn zanést ho pro případnou kontrolu třeba k nějakýmu nástrojaři, aby ho zkouknul a utvrdil Tě v tom, že je teda případně chyba opravdu v Tobě. 😀
No ale i tak nejlepší rada, kterou Ti můžu dát, je: spoj se s nějakým saxofonistou nebo učitelem saxofonu, kterej Ti s výběrem nástroje pomůže vždycky nejlíp. Můžeš klidně i se mnou:
2. Učit se hrát na saxofon sám nebo s učitelem?
Tohle je věc, kterou je dobrý promyslet ještě před nákupem saxofonu a udělat si maličko průzkum. Já jsem samozřejmě lektorka saxofonu a byla bych sama proti sobě, kdybych Ti doporučovala ať se hrát na saxofon učíš jako samouk. Ale!
Pokud chceš jít touhle cestou, tak smekám a obdivuju Tvoje odhodlání, protože já jsem se dokázala naučit akorát tak pár akordů na ukulele a když jsem to zvládla já a sama, tak hádam, že to asi nebude úplnej vrchol hudební virtuozity. Obdivuju Tě proto, že je zaprvý strašně těžký na tý cestě vytrvat, když po ní jde člověk úplně sám a zadruhý: musíš umět sakra dobře hledat a rozlišovat relevantní informace, protože je dost pravděpodobný, že půjdeš metodou pokus/omyl, která Tě bude v tom hráčským rozvoji hodně brzdit.
Oproti tomu je cesta s učitelem mnohem efektivnější, protože on už ví, čemu se vyvarovat, co dělat nebo naopak nedělat, na co si dát pozor, protože to dělá většina začátečníků a jasně, bude to něco stát, ale má to hlavu a patu, nějakou systematičnost, a paradoxně pokud ušetříš pár stovek za výuku saxofonu, tak ale ten čas strávenej hledáním na internetu, navíc mnohdy bez výsledku, protože ty informace tam prostě nejsou, bude pro Tebe daleko větší a bolestivější investicí.
Protože místo takovýho marnýho hledání můžeš hrát na saxofon konkrétní věci, který Tě posunou dopředu, jelikož jsou vyzkoušený a fungujou.
3. Co všechno ještě koupit, jaké příslušenství?
Nutno podotknout, že koupí saxofonu to nekončí. Abys mohl/a hrát na saxofon, budeš potřebovat ještě několik věcí, aby všechno fungovalo tak, jak má. Nemusíš se ale bát, tyhle věci už nejsou ani zdaleka tak nákladný jako saxofon.
V první řadě budeš potřebovat nějakej popruh na krk, na kterej saxofon zavěsíš. Většinou bejvá nějakej už u saxofonu, takže můžeš využít ten, ale vždycky si dej pozor, aby měl kvalitní karabinu a polstrování na krk, jinak bude nebezpečnej a strašně nepohodlnej.
Pak budeš stopro potřebovat plátky. Ne plátek, ale plátky. Je to spotřební zboží, to poznáš hned, jakmile s nim někde šmejkneš a bude vejpůj. Existuje strašně moc druhů – z rákosu, plastový, různě tvrdý, a hlavně různě velký, podle typu saxofonu, takže na to bacha, když je budeš třeba objednávat. Vždycky tam musí bejt alt saxofon, tenor saxofon nebo prostě to, co potřebuješ. S tou tvrdostí to nepřeháněj, jako začátečník můžeš vyzkoušet dvojky, když budeš mít pocit, že to neufoukneš, tak sáhni po jeden a půlce.
Ze saxofonovýho příslušenství bych Ti ještě doporučila kvalitní a savý vytěráky, tady zase pozor na velikost, protože když si objednáš blbej, tak se Ti tam zasekne a už jsme zase v ordinaci u nástrojaře.
No a pak jsou taky super stojánky, jednak stojánek na noty (protože nechceš při hraní čumět s vykloubenym krkem na stůl) a stojánek na saxofon. Ten je fajn z několika důvodů – saxofon má svoje místo, neválí se někde na posteli a zároveň ho máš při ruce, když Tě zrovna popadne hrací nálada.
Navíc když už ho budeš mít vybalenej a na očích, tak se k tomu hraní dostaneš spíš než když bude složenej někde ve futrálu pod postelí, o tom ostatně píšu v článku 5 TIPŮ, JAK SE DOKOPAT KE CVIČENÍ.
Pak určitě existuje ještě celá řada upgradovejch vychytávek, ale do začátku Ti těchhle pár věcí, o kterejch píšu, bude úplně stačit.
4. Budeš muset cvičit
Překvápko, kdo by to byl řek. Kromě finančních prostředků je taky nutný zvážit, kolik času můžeš hraní věnovat. Protože pokud si pořídíš saxofon a nebudeš mít čas na něj hrát, tak to bude jenom drahej bytovej doplněk, a to by byla velká škoda.
Takže je už dopředu dobrý mít nějakou vizi, kam to vlastně celý směřuje, stanovit si nějakej cíl. A nemusí to bejt nic velkýho jako hrát na pódiu s Candy Dulfer, ale třeba umět zahrát svojí drahý polovičce oblíbenou písničku, to úplně stačí.
Vždycky je důležitý mít aspoň trochu představu o tom, co chci s tím hraním dělat. Protože takový to „budu si hrát na saxofon doma jen tak pro radost“ je sice fajn, ale je to tak moc obecný a do určitý míry nezávazný, že to nikam moc nevede. A teď vůbec nezpochybňuju to, že takovýhle domácí hraní přináší radost nebo nějaký zadostiučinění, ale tohle nastavení bohužel dost často vede k tomu, že člověk nakonec nedělá nic.
Takže kromě financí zvaž i svoje časový možnosti a smysl toho všeho – proč chceš hrát na saxofon a kam by to mělo vést.
5. Kompenzační cvičení aneb rozcvička před hraním a po hraní
Jestli tenhle článek čteš, a ještě nemáš saxofon, ale chceš si ho pořídit, tak mam obrovskou radost, že se tyhle informace dostávají přesně k někomu, pro koho jsou určený, a i kdyby pomohly jednomu jedinýmu člověku, tak mi to dává obrovskej smysl!
Tím spíš, že informace o kompenzačním cvičení se většinou nedostane k ani k saxofonistovi, kterej už nějakou dobu hraje a troufnu si tvrdit, že dokonce k většině muzikantům obecně. A nebo třeba i dostane, ale oni to vesele ignorujou.
Hrát na saxofon a vlastně hrát na jakejkoliv hudební nástroj je dost nepřirozenou činností, asi jako sezení 8 hodin v práci u počítače v nahrbený pozici, s rukou na myši. Jedná se prostě o jednostrannou zátěž a je potřeba ji nějakym způsobem vykompenzovat. Když dřepíš na zadku, tak Tě třeba i napadne jít se někam projít.
Když ale hraješ na hudební nástroj, tak to většinou směřuje k tomu, že je to komplexní činnost, která obsahuje všechno, co má tak nějak sama o sobě. To je do určitý míry pravda, rozvíjí to strašně moc schopností, ale chybí jedna zásadní věc, a to pohyb. Ten návrat k přirozenýmu postavení těla, správnýmu dejchání, uvolňování…
No zkrátka, zapiš si za uši, že vždycky před tím, než jdeš hrát na saxofon (a ideálně i když dohraješ) by měla proběhnout aspoň malá rozcvička, protáhnout ruce, záda, krk, ale celkově tělo, tím určitě nic nezkazíš. Je obrovská škoda, že se na tohle zapomíná, protože od těch banálnějších problémů jako je nějaká občasná bolest zad to může přerůst až k zánětu šlach na rukou a úplný neschopnosti hrát.
A západní medicína tohle umí léčit jenom Aulinem a sádrou. Vim o čem mluvim a ne, nenechala jsem si dát obě ruce do sádry, protože nevim, kdo by se mnou sakra chodil na záchod a utíral mi zadek.
Takže na tohle fakt velkej pozor, hrát na saxofon a hodně cvičit je super, ale všeho s mírou a určitě uvolňovat a hejbat se.
6. Pokrok nepřijde hned
Tohle je strašně moc důležitá věc a je zapotřebí mít jí pořád na paměti. Pokrok nepřijde hned. Ze začátku to třeba půjde všechno rychle, ale pak se na něčem zasekneš. To je normální a je to v pořádku. Některý věci zkrátka potřebujou svůj čas.
Na druhou stranu my dost často nevidíme, že děláme pokroky, protože probíhají tak nějak plynule, jsou to maličký krůčky a máme pocit, že stagnujeme, ale přitom se posouváme.
Věř tomu, že vždycky, když ten nástroj vezmeš do tlapiček a jdeš hrát na saxofon, tak se posouváš. Už jenom tím, že trávíš čas s tím nástrojem. A taky je nutný podotknout, že mít na saxofon pěknej kultivovanej tón nebo rychlou techniku potřebuje svůj čas.
V tomhle ohledu je asi to úplně nejdůležitější poslouchat, poslouchat, poslouchat a následně hrát na saxofon a snažit se napodobit to, co se mi líbí. A cvičit takový cvičení, který urychlí třeba právě tu technickou zdatnost.
7. Disciplína je lepší než motivace
Všichni pořád mluví o motivaci, jak potřebujeme bejt ke všemu strašně namotivovaný, že bez toho to nejde a bla bla bla. Motivace je sice fajn, ale je nutný s ní umět pracovat. Je dost vrtkavá a ze dne na den může bejt v tahu. Když ale motivaci nahradim disciplínou, no, tak to už je úplně jiný kafe, protože se dostávam z nějakýho zevl módu do akce.
Zvednu zadek a jdu hrát na saxofon, jdu cvičit. Proč? Protože to tak prostě dělam, mam to tak v to-do listu. A ne v nějakym napsanym v kalendáři, kterej odkliknu a mam klid, ale v tom svým vnitřním.
Prostě uvnitř sebe mám závazek sama k sobě, že cvičim. Stejně jako že každej den ráno vstanu a jdu do práce nebo do školy nebo si zaběhat, co já vim. Je to zkrátka něco samozřejmýho, něco naprosto přirozenýho, nad čím vůbec nepolemizuju, a i když se mi nechce, tak prostě jdu a udělam to.
A díky tomu pak dokážu překlenout i ty horší období, kdy ta motivace hapruje a není tak silná. Obzvlášť v případě, kdy musím hrát na saxofon sama. Kdy nemam nějakýho učitele nebo aspoň nějakýho saxofonovýho frienda, kterej prochází podobnejma fuckupuma jako já. Proto je mnohem snazší makat ve škole, kde mam kolem sebe spoustu lidí, který řešej podobný věci jako já. Ať už na zušce nebo na konzervatoři. Zkrátka ve více lidech se to táhne líp, je to fakt pravda.
Proto je tak těžký bejt dobrým samoukem na saxofon. Jednak vůbec vyhledávat správný informace a druhak zůstat pořád v saxofonovym módu.
Takže moje rada na závěr zní: nechtěj bejt na hru na saxofon sám, je to extrémně náročný a vyčerpávající a je tam velký riziko toho, že se na to nakonec vyprdneš, a to by byla obrovská škoda, protože svět si zaslouží více saxofonistů v této nelehké době.
8. Mít trochu povědomí, jak hrát na saxofon
Pokud čteš tenhle článek, tak Tě pravděpodobně saxofon už nějakým způsobem zajímá a chceš se dozvědět víc, což je strašně super!
Saxofon je dřevěnej dechovej nástroj. Proč proboha dřevěnej, když je vyrobenej z mosazi? Protože ten jeho krásnej charakteristickej zvuk vzniká vibrováním dřevěnýho, resp. rákosovýho plátku, kterej je připevněnej na hubičce.
A aby vibroval, tak musíš používat svůj dech, proto je zařazenej do skupiny dechovejch nástrojů. Vraťme se teda k tomu povědomí, jak hrát na saxofon. Takže je jasný, že budeš potřebovat dech, budeš do něj foukat.
Pak asi taky budeš muset používat svoje pacičky, protože jsou tam nějaký klapky, který se mačkaj a tím se mění výška tónů, v praxi to znamená, že když si budeš chtít zahrát třeba Skákal pes, tak nebudeš jenom foukat, ale budeš muset i něco mačkat, měnit kombinace těch prstíků.
No a pak se ještě používá jazyk, kterým se dotýkáš toho plátku, aby byl zvuk krásně konkrétní a neznělo to jak když mlátíš hadrem o rybník.
Hrát na saxofon je tak o synchronu DECH – JAZYK – PRST. Pokud Tě nejvíc z toho všeho zaujal Skákal pes, tak si tady můžeš stáhnout svůj Saxofonový hmatník ZDARMA, prostě tabulku hmatů na saxofon, kde Ti ukazuju všechny základní hmaty, polohy rukou, jsou tam detailní fotky a popisy (a ano, můžeš si ho stáhnout i pokud ještě ten saxofon nemáš, protože se právě už dopředu dozvíš, jak to funguje!). Můžeš to považovat za takovej malej dáreček do začátku, díky kterýmu budeš mít náskok před každým, kdo jenom sní o tom, že chce hrát na saxofon.
No a jestli už máš tyhle základní krůčky za sebou a chceš se dozvědět víc, tak jsem přesně pro Tebe připravila FULL verzi tohohle hmatníku, kterej najdeš v mým e-shopu na webu mazejcvicit.cz, a najdeš v něm úplně všechny hmaty na saxofon a ještě další speciální bonusy, tak neváhej a mazej cvičit! Teda mazej pro hmatník na mazejcvičit. Přímo tudy:
Doufám, že se Ti dnešní článek o tom, co vědět dřív, než začneš hrát na saxofon, líbil, ale hlavně, že Ti pomohl. Budu moc ráda, když mi třeba do komentáře pod video na YouTube napíšeš, co Tě překvapilo.
Díky, že tu jsi se mnou až do konce, měj se krásně a ať to hraje!
Tvoje Luci